NKP Vyšehrad

VYŠEHRAD - skála nad řekou s temnou siluetou štíhlých věží - patří neodmyslitelně k pražské krajině. Tradice tohoto tajemného místa je spjata s pověstmi, jež literárně zpracoval Alois Jirásek ze starých kronik pod názvem "Staré pověsti české". Vyprávějí o kněžně Libuši, jak ze svého sídla na Vyšehradě věštila budoucí slávu Prahy, kterak vyslala poselstvo za zakladatelem panovnické dynastie Přemyslem Oráčem, o udatném Bivojovi, o bájném koni Šemíkovi a jeho skoku z vyšehradské skály či o dívčí válce. Vyšehradské pověsti vysvětlující a oslavující vznik a počátky přemyslovského státu povýšily toto území na jedno z nejpamátnějších míst českého národa. Vyšehrad vznikl jako opevněné hradiště někdy v 10. století. Prvním nesporným dokladem o existenci vyšehradského hradiště jsou přemyslovské denáry Boleslava II., ražené ve zdejší mincovně v polovině 10. století. O současnou tvář Vyšehradu se výrazně zasloužili národně orientovaní probošti Václav Štulc a Mikuláš Karlach ve druhé polovině 19. století: Kostel sv. Petra a Pavla byl přestavěn v novogotickém slohu podle návrhu J. Mockera a F. Mikše a respektoval dispozice gotické stavby Karla IV. Tehdy také vznikla myšlenka zřídit na Vyšehradě národní pohřebiště v místě farního hřbitova. Výstavba Pantheonu trvala mnoho let. Dnešní hřbitov vytváří osobitý výtvarný celek, který harmonicky zapadá do lokality. Je současně jedinečnou galerií hřbitovní plastiky a projevem uměleckého vývoje české kultury od poloviny 19. století do dnešních dnů. Místo posledního odpočinku zde nalezlo téměř 600 osobností kultury a vzdělanosti.