Poutavý příběh českého moderního umění začíná v rámci ucelenosti a vývojových souvislostí poukazem na jeho genezi již od poloviny 19. století. Představena jsou díla od Josefa Mánesa, Josefa Navrátila, Karla Purkyně, jejichž dílo předznamenávalo úkoly, které řešily další umělecká pokolení, autoři generace Národního divadla, reprezentující ideu vlastenectví (Mikoláš Aleš, F. Ženíšek, J. V Myslbek, V. Hynais, J. Schikaneder ad.), tvůrci secesně-symbolistních vizí (A. Mucha, M. Pirner, F. Bílek ad.). Zakladatelská generace českého moderního umění je reprezentována jmény Antonína Slavíčka, Antonína Hudečka, Jana Preislera, Maxe Švabinského ad. Jednou z nejvýznamnějších částí stálé expozice je prezentace rozsáhlého souboru děl Františka Kupky, zachycující jeho svébytnou cestu od symbolismu k abstrakci, která dala formám nové významy. Jedná se o nejucelenější kolekci Kupkova díla na světě. Na ochozu a v respiriu se nachází expozice architektury a užitého umění 19. století.